close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Rekonstrukce

3. března 2011 v 16:15
V nejbližší době předělám celý blog! Můžete se těšit na informace o Rihanně a Britney,jen trochu strpení.......... zatím pa :)
 

To nejznámější o Britney

18. února 2010 v 16:02 |  Britney Spears
Jsou dvě možnosti,buď ji nenávidět nebo milovat...
Já zvolila druhou možnost.....
A že je to tupá blondýna? No a? Jestli někomu vadí,tak ať se sem nedívá....

Text k písničce Womanizer Anglicky:
Superstar,
Where you from? How's it going?
I know you,
gotta clue what you're doing
You can play brand new to all the other chicks out here
But I know what you are, what you are baby

Look at you,
Gettin' more than just a re-up
Baby you,
Got all the puppets with their strings up
Fakin' like a good one, but I call 'em like I see 'em
I know what you are, what you are baby

Womanizer, woman-womanizer
You're a womanizer
Oh womanizer,
Oh you're a womanizer baby
You, you, you are
You, you, you are
Womanizer, womanizer, womanizer (Womanizer)

Boy don't try to front,
I-I know just, just what you are-are-are
Boy don't try to front,
I-I know just, just what you are-are-are

You got me goin',
You're oh so charming
But I can't do it,
You womanizer

Boy don't try to front,
I-I know just, just what you are-are-are
Boy don't try to front,
I-I know just, just what you are-are-are

You say I'm crazy,
I got you crazy
You're nothing but a womanizer

Daddy-O,
You got the swagger of a champion
Too bad for you,
You just can't find the right companion
I guess when you have one too many,
Makes it hard, it could be easy
Who you are, that's just who you are baby


Lollipop,
Must mistake me, as a sucker
To think that I,
Would be a victim of another
Say it, play it how you wanna
But no way, I'm never gonna fall for you, never you baby


Womanizer, woman-womanizer
You're a womanizer
Oh womanizer,
Oh you're a womanizer baby
You, you, you are
You, you, you are
Womanizer, womanizer, womanizer (Womanizer)

Boy don't try to front,
I-I know just, just what you are-are-are
Boy don't try to front,
I-I know just, just what you are-are-are

You got me goin',
You're oh so charming
But I can't do it,
You womanizer

Boy don't try to front,
I-I know just, just what you are-are-are
Boy don't try to front,
I-I know just, just what you are-are-are



You say I'm crazy,

I got you crazy

You're nothing but a womanizer



Maybe if we both lived in a different world, yeah

(Womanizer, womanizer, womanizer, womanizer)

It would be all good,

And maybe I could be your girl

But I can't, 'cause we don't,

You...



Womanizer, woman-womanizer

You're a womanizer

Oh womanizer,

Oh you're a womanizer baby

You, you, you are

You, you, you are

Womanizer, womanizer, womanizer (Womanizer)



Boy don't try to front,

I-I know just, just what you are-are-are

Boy don't try to front,

I-I know just, just what you are-are-are



You got me goin',

You're oh so charming

But I can't do it,

You womanizer



Boy don't try to front,

I-I know just, just what you are-are-are

Boy don't try to front,

I-I know just, just what you are-are-are



You say I'm crazy,

I got you crazy

You're nothing but a womanizer



Boy don't try to front,

I-I know just, just what you are-are-are

Boy don't try to front,

I-I know just, just what you are-are-are



Womanizer, woman-womanizer

You're a womanizer

Oh womanizer,

Oh you're a womanizer baby

Český text

Superstar
Jak to chodí tam odkud pocházíš?
Já tě znám
Musíš vést, co děláš?
Můžeš to hrát na zbrusu nové všechny ostatní dětičky tady
Ale já vím co jsi, co jsi baby

Podívej se na sebe
Dostáváš víc než právě potřebuješ
Baby, ty
Dostal si všechny loutky i s jejich provázky
Paděláváš správně, ale já je volám jako je vidím
Vím c jsi, vím co jsi baby

Děvkař, ženský děvkař, ty jsi děvkař
Oh, děvkař, oh jsi děvkař, baby
Ty-ty-ty jsi
Ty-ty-ty jsi
Děvkař, děvkař, děvkař

Chlapče, nezkoušej přední stranu
Já-já vím přesně-přesně co jsi zač, ah, ah
Chlapče, nezkoušej přední stranu
Já-já vím přesně-přesně co jsi zač, ah, ah
(Mluveno) 'Dostal jsi mě v pohodě
Ty jsi oh, tak okouzlující
Ale já to nemůžu udělat
Ty děvkaři'

Chlapče, nezkoušej přední stranu
Já-já vím přesně-přesně co jsi zač, ah, ah
Chlapče, nezkoušej přední stranu
Já-já vím přesně-přesně co jsi zač, ah, ah
(Mluvení) 'Říkáš že jsem šílená
Já jsem tě dosala do šílenství
Ty nejsi nic ale
jsi děvkař'

Daddy-O
Vytahoval ses vítězstvím
Tak špatně pro tebe
Proto nemůžeš najít správnou partnerku
Tuším že když budeš mít jednu fakt moc, uděláš to tvrdě
Mohlo by být lehké, být tím kým jsi ty
To je právě to co jsi,

Lollipop
Musím se plést; jsi nasávač
Který si myslí že já
Bych byl oběť, nikdo jiný
Řekni to,
Děvkař, ženský děvkař, ty jsi děvkař
Oh, děvkař, oh jsi děvkař, baby
Ty-ty-ty jsi
Ty-ty-ty jsi
Děvkař, děvkař, děvkař

Chlapče, nezkoušej přední stranu
Já-já vím přesně-přesně co jsi zač, ah, ah
Chlapče, nezkoušej přední stranu
Já-já vím přesně-přesně co jsi zač, ah, ah
(Mluvení) 'Dostal jsi mě v pohodě
Ty jsi oh, tak okouzlující
Ale já to nemůžu udělat
Ty děvkaři'

Chlapče, nezkoušej přední stranu
Já-já vím přesně-přesně co jsi zač, ah, ah
Chlapče, nezkoušej přední stranu
Já-já vím přesně-přesně co jsi zač, ah, ah
(Mluvení) 'Říkáš že jsem šílená
Já jsem tě dosala do šílenství
Ty nejsi nic ale
jsi děvkař'

Možná kdyby jsme žily v jiných světech
(děvkař,děvkař,děvkař,děvkař)
Tak by bylo všechno dobrý
a možná bych mohla být hlas za holku
Ale nemůžu, protože my nejsme
Ty jsi...

Děvkař, ženský děvkař, ty jsi děvkař
Oh, děvkař, oh jsi děvkař, baby
Ty-ty-ty jsi
Ty-ty-ty jsi
Děvkař, děvkař, děvkař

Chlapče, nezkoušej přední stranu
Já-já vím přesně-přesně co jsi zač, ah, ah
Chlapče, nezkoušej přední stranu
Já-já vím přesně-přesně co jsi zač, ah, ah
(Mluvení) 'Dostal jsi mě v pohodě
Ty jsi oh, tak okouzlující
Ale já to nemůžu udělat'
Ty děvkaři

Chlapče, nezkoušej přední stranu
Já-já vím přesně-přesně co jsi zač, ah, ah
Chlapče, nezkoušej přední stranu
Já-já vím přesně-přesně co jsi zač, ah, ah
(Mluvení) 'Říkáš že jsem šílená
Já jsem tě dosala do šílenství
Ty nejsi nic ale
jsi děvkař'
Chlapče, nezkoušej přední stranu
Já-já vím přesně-přesně co jsi zač, ah, ah
Chlapče, nezkoušej přední stranu
Já-já vím přesně-přesně co jsi zač, ah, ah

Děvkař, ženský děvkař, ty jsi děvkař
Oh, děvkař, oh jsi děvkař, baby

Britney vítězí!!!

15. února 2010 v 15:51
Ve čtenářské anketě prestižního serveru a magazínu Billboard, kde se volily nejvíce sexy ženy v hudbě, vyhrála 1. místo Britney Spears! Na druhém místě se umístila Beyoncé a na třetím Miley Cyrus.
Momentálně ale začlo mnohem důležitější hlasování v obdobně nazvané anketě. Pánský časopis FHM, jako každý rok, vyhlašuje anketu, ve které čtenáři vyberou 100 nejvíce sexy žen světa za rok 2010. Loni se zde Brit umístila na krásném 4. místě.
Pro Britney Spears můžete hlasovat ZDE.
 



Wítězní možná zvítězí-1.a 2.kapitola

12. února 2010 v 15:03

Ahojky,snažím se zrovna napsat knihu a ráda bych slyšela pár názorů...takže mi napište komentář!!!! Jedná se o první a druhou kapitolu,takže není až tak mooc akční,no jo rozjedz je vždycky pomalejší......

Wítězní možná zvítězí

1
Jsem Ljuba Wítězná. Žiju v malém domečku s velkou zahradou ve městě,mezi lidmi spíše známé jako "Zapadákov". Ale mně to nevadí. Avšak nežiju sama(je mi 14) mám nezvyklou rodinu,tedy né,že by bylo něco divného na tom,že bydlím s tetou,strejdou a mojí mámou. Teta Lýdie je mamčina sestra. Je pěkná,milá a hodná. A na rozdíl od mého strýce Edyho,který má předky ve Francii(poznáte to podle jeho velkého nosu,hihi),je tolerantní k mé matce. Už podle jména poznáte,že není obyčejná,jmenuje se Anita,což prý byla jedna bojovnice. A moje máma je bojovnice,ale né za práva zvířat,ekologii či novou politickou stranu. Ne,moje máma bojuje o svůj svět,o svět ve,kterém žije,tedy není blázen,myslí a přemýšlí,rozlišuje dobré od zlého,ale zkrátka má svůj vlastní styl. Její povislá víčka zdobí piercing ve tvaru kroužku,v puse má něco podobnému hřebíku a obléká se do starých,roztrhaných hadrů. Má své vlastní názory na všechno,často,když ji potkám na chodbě utrousí "Země je jenom prázdná skříňka" nebo "Ačkoli je miliarda lidí,každý se cítí sám,prázdný a bez duše". V našem domě má své vlastní patro,abychom ji nerušili,je totiž velmi plachá a moc nerada se svěřuje,maximálně deníčku,který si píše každý den,anebo Lýdii. Edyho nemá ráda,protože on ji považuje za blázna,nevěří ji a kdyby bylo po jeho,už by letěla z domu. Ale dost o mé mámě,o té by se dali psát knihy.
Už dlouhou dobu se Ed a Lýdie snaží o miminko. Jenže už dlouhou dobu se nic nestalo. Lýdie nechce k doktorovi,protože jak říká "příroda to sama zařídí až budu připravená". Museli jsme se přestěhovat z Českých Budějovic,protože jsme toho místa měli dost. Jak máma vystihla "Nudná a špinavá ponožka na věšáku". Nemohli jsme tam dýchat,tedy né doslova,bylo tam tak těsno,že se to nedalo snést. A navíc jsme neměli skoro žádnou zahradu a určitě né bazén,který máme teď. Vše je teď jiné,co se týče domu. Tenhle je útulný. Zahrada je ohraničená středním,kamenným a tak trochu starobylým plotem. Přede dveře Lýdie dala veselou rohožku a před venkovní schody růže. Uvnitř domu je to velmi útulné a čisté,Lýdie si potrpí na čistotu. Ale sama na údržbu třípatrového domu nestačí. A proto dnes zaměstnala komorníka Emanuela. Na to kolik je mu let, vypadá dobře,řekla jsem si a zamířila k němu. "Dobrý den!,"pozdravila jsem. On se otočil,usmál se a odpověděl, "Ahojky,jsem Emanuel". Moc toho nenamluvil,a tak jsem začala konverzaci já. "Ehm…vaříte rád?",zeptala jsem se. "Ano!",vyhrkl najednou. "Je to moje nejoblíbenější činnost,co se týká domácnosti." "A co máte nejradši,co se netýká domácnosti?",zeptala jsem se znovu ze zvědavosti. "Sport….ehm tedy plavání." Na chvíli se zamyslel a pak ještě dodal: "Je to hrozný relax." Pak se otočil a šel domů,navečer totiž nepracuje. Šla jsem potichu do druhého patra,Ed už spal a mamka psala román. Přemýšlela jsem jestli mám zaklepat a vejít a nebo jestli ji nemám rušit. Rozhodla jsem se ji nerušit.

Jelikož nejraději vařím,zapnula jsem si svoji mega televizi a dívala se na pořad Vaříme dobroty. Tentokrát kuchař Rieger vařil kuře s citrónovou trávou a okurkami. Recept jsem si pořádně zapsala,abych mohla potom uvařit. Až budu velká stanu se profesionální kuchařkou,možná i šéfkuchařkou. "Ach!",slyšela jsem vzdychnout Lýdii. Vypnula jsem televizi a běžela se podívat,co se děje. "Ehm…stalo se něco?",zeptala jsem se. Asi se mě lekla,protože sebou trhla. "Ále nic!",vzdychla,pokrčila rameny a pokračovala. "Chtěla jsem ti zítra dát dárek,ale když už jsi tady….",mluvila polohlasem až skoro šeptem a vytáhla zpod postele klec pro křečka. "A křeček?",podivila jsem se. "Toho zítra půjdem vybrat do obchodu,jo?",řekla a šibalsky mrkla. "Tak běž za Anitou,tedy za mamkou jestli chceš."
Rozhodnutá jsem si tedy stoupla ke dveřím,ale slyšela jsem chrápání,už spala. A tak jsem vzala klec a dala ji do prázdného koutu mého pokoje,stejnak jsem nevěděla co tam dát. Lehla jsem si do postele a přemýšlela,jak bude vypadat můj křečík a jak se bude jmenovat. No jo! Jak se bude jmenovat! "Bum!" "Prááááásk!" "Skříííííííp!",ozývaly se rány z pokoje Lýdie a Eda. Vyběhla jsem z postele a utíkala do jejich pokoje. "Děje-…",navíc jsem se nezmohla,protože Ed byl jen v trenkách a Lýdie ležela na zemi a na ní postel,která spadla. "Co jste proboha dělali?",smála jsem se. Lýdie se taky smála,ale Ed ne. No jo,je to mrzout. "Ed se pořád vrtěl v posteli a chrápal….hihi.",smála se. "A tak jsem do něj vší silou strčila a on se tak lekl,vyskočil a postel se rozložila.",popadl ji záchvat smíchu. Já jsem protočila panenky a šla spát…
Probudila jsem se v pět ráno. Koukala jsem do stropu a byla smutná. Stále jsem nevymyslela nějaké jméno pro mého křečka. Dole něco šustilo,a tak jsem vstala. V kuchyni si mamka dala čipsy. "Ahoj!",pozdravila jsem nadšeně. "Ahoj!",odpověděla s plnou pusou brambůrků. A protože ji nepotkávám často,sedla jsem si k ní,abychom si popovídaly. "Tak,jak jsi daleko s tím románem?",zeptala jsem se se zájmem. "Mno…křup….už mám napsané tři kapitoly.",kývla jsem hlavou. "A o čem je?",ona se na mě podívala a přimhouřila oči. "Si to potom přečti. Je to o životě,aspoň tě to něčemu naučí.",už už chtěla odejít,ale já jsem se ještě na něco zeptala. "Jako třeba čemu?" Vyhodila obal od brambůrků otočila se a řekla: "Třeba,že můžeš věřit maximálně sobě.",řekla a šla po schodech nahoru. "Ani tobě mamko?",houkla jsem za ní.Ale odpovědi jsem se nedočkala.Rozhlédla jsem se po domě. Na kulečník jsem neměla náladu,a tak jsem zamířila do bazénu. Po schůdkách jsem vystoupala na skluzavku a sklouzla se do vody. Když jsem zaplula pod vodu,hezky to žbluňklo.
Chvíli jsem plavala a pak jsem se položila na záda. Emanuel měl pravdu,je to vážně uvolňující. Za chvíli se v obýváku rozsvítilo. Vrátila jsem se do normální polohy a doplavala ke schůdkům. V obýváku na gauči seděl Ed a díval se na televizi. "Jak jsi se vyspal?",zeptala jsem se s úsměvem na rtech. "Super..",řekl trochu nafučeně. "Ale mám práci.",řekl a já se postavila před televizi. "Vážně?",nevěřila jsem. "Jo,dělám poskoka jednomu manžerovi.",pokračoval,ale moc nadšený se nezdál. "No jo.",vešla Lýdie. "Někdo vydělávat musí,zvláště,když chceme mít děťátko.",pokračovala. Lýdie do práce nechodí,říká,že kdyby nastoupila a měla děťátko,musela by odejít,aby byla s dítětem. A Anita do práce ani nechce ,a ani by ji nikde nevzali. "A kde jsi ji sehnal,Ede?",zeptala jsem se a předstírala zájem. "V noci jsem pak nemohl už spát,a tak jsem hledal práci na netu.",odpověděl a naznačil,že mu bráním ve výhledu. "Dobrý den!",pozdravil hlubokým hlasem Emanuel. "Už jste zpátky?",zeptala jsem se a chtěla jsem,aby to vyznělo radostně. Řekla jsem to asi dobře,protože Emanuel se usmál a jen tak mimochodem prohodil: "Je to má práce." Myslím ale,že není normální,aby komorník chodil do práce v půl šesté ráno. Myslím,že ho sem táhne něco víc. Ale co? Nevadí. Nemám čas se tím zabývat. Stále jsem nevymyslela to jméno. Zkusím se zeptat mamky.
"Dále!",vyzvala mě mamka,když jsem zaklepala na její dveře. Zrovna seděla u počítače a psala další kapitolu. "Ehm….můžu se jen něco zeptat?",zeptala jsem se trochu s obavami v jaké je mamka náladě. "Hm….",nevrle odpověděla. "Jak mám pojmenovat křečka?" Mamka se otočila na židli a přemýšlela. "Osud.",zavrtěla jsem hlavou. "Naděje.",zase jsem zavrtěla hlavou. "Radost.",už jsem chtěla odejít,protože to nikam nevedlo,ale v tu chvíli mě to napadlo. "Štístko!",zvolala jsem. "Díky mami.",houkla jsem,když jsem běžela ze schodů. Dole v obýváku vládla hustá atmosféra. Ed seděl na gauči s rukama zkříženýma na prsou a Lýdie hrála, s nakvašeným výrazem ve tváři,kulečník. Přidala jsem se k Lýdii a radši jsem se ani neptala,proč se hádali. Vím to. Kvůli miminku. Edovi se nechce pracovat a když už musí,tak Lýdie taky,stejně není těhotná tak co. Jenže já zastávám postoj Lýdie,hledat práci a pak ji zase rychle opouštět není nic moc. "Budem hrát o peníze,Ljubo?",zeptala se a já souhlasila. "Jo,aspoň si zvýším kapesné.",zasmáli jsme se. "O kolik?",zeptala jsem se a doufala,že řekne nějakou rozumnou částku,tak do padesáti korun. "O dvacku?",navrhla a já kývla na souhlas.
"Haha,mám tě!",jásala Lýdie,když jsem jí dávala dvacku,kterou jsem prohrála. "Neboj koupím tomu křečkovi za to nějaké zrní.",řekla a mně se ulevilo,že za to nic nekoupí Edovi. Hráli jsem hoďku a půl. Je sedm hodin. Čas vyrazit pro Štístka. "Lýdie,půjdem koupit Štístka?",ptala jsem se zbytečně. Lýdie si už oblékala kabát a brala si kabelku. "Půjdem pěšky,ne?",konstatovala jsem. Lýdie kývla a roztáhla deštník ani jsem si toho nevšimla,ale začalo pršet. Déšť je tak hezký. Na hladině bazénu vytváří kolečka,pod nohami to hezky žbluňká a do střechy bubnují kapky. "Jen aby nebyla bouřka!",modlila se Lýdie. No jo. Bouřka. Tu taky nemám ráda. "Copak je?" "Nějak jsi zmlkla.",starala se. "Nic,nic jen poslouchám to bubnování do deštníku.",Lýdie se smála. Cestou jsme nikoho nepotkali. No jo,který blázen by vyšel ven z baráku,když leje jako z konve? Maximálně my. Wítězní,co nikdy nezvítězili. Ano,nikdy jsme nic nevyhráli. Ani sportku,ani los.Žádnou soutěž,žádnou sázku. Nevím,proč máme tak divné jméno. Možná proto,že jsme divní. Jo,to bude ono.
Už jsme se blížili. Už jsme viděly malý domeček s hnědou stříškou. Už jsme viděly i nápis "Zvířátka,zvířata,havěť i jiné". Zvláštní název obchodu,ale výstižný. Když jsme vešly dovnitř,naproti nám byla pokladna s velmi nesympatickým prodavačem. Napravo prodávali hmyz a jiné potvůrky a na levo byli psi,kočky,králíci,rybičky a křečci s myškami. "Mami támhle!",zarazila jsem se. Nejdřív se Lýdie rozeběhla ke křečkům,ale pak si uvědomila,co jsem řekla. Dívaly jsme se na sebe. Prodavač nechápal a kroutil hlavou jako "co se zase děje?". Polkla jsem. Lýdie se ale usmála. Já ne. Mě štípaly slzy,které jsem zadržovala. "Tak si vyber,zlato.",řekla to tak sladce,tak jemně,tak mateřsky. Až teď jsem si uvědomila,jak mi chybí máma,jako je ona. Jak mi chybí někdo s kým se dá jen tak pokecat o NORMÁLNÍM světě. Přišla jsem ke kleci a beze slova jsem ukázala na jednoho z nich. Byl chlupatý,zrzavo-hnědý a malinký. Štístko. Tak jsem si ho představovala. Snad mi štěstí přinese. Prodavač ho vyndal a podal mi ho. Byl měkký,hebounký a olizoval mi prsty. "Má tě rád.",řekla Lýdie zase tak hezky,tak mateřsky. Měla jsem co dělat,abych se nerozbrečela. Zatímco jsem se mazlila se Štístkem,Lýdie nakoupila podestýlku a zrní.
"Díky,nashle!",rozloučila se. Já ani nemukla. Nechtěla jsem a ani jsem neměla sílu. Když jsem vyšly před vchodové dveře,Lýdie roztáhla deštník a vyšly jsme. Myslela jsem,že něco řekne,ale mlčela. Dělala jakoby nic. Jenže já nedokázala mlčet. "Já-já nevím co říct.",řekla jsem s knedlíkem v krku. "Tak neříkej nic.",odvětila mile. "Chápu jak se cítíš,tedy né asi úplně,ale snažím se.",dívala se na mě,ale já se jí nedokázala podívat do očí. Čekala na mou reakci,ale když jsem nic neřekla sama,v klidu pokračovala. "Neboj se mamce nic neřeknu.",zvedla dva prsty a dodala: "Slibuju." Bylo mi líto,že jsem na její tak vlídná slova nedokázala odpovědět.
Až před dveřmi do domu jsem se odvážila jí podívat do očí. "Mám tě ráda.",ona se usmála. Nevěděla jsem,proč jsem řekla zrovna tohle. Mohla jsem říct tolik věcí. Jak mi chybí moje máma,jak bych JI chtěla mít za mámu…..A já vypatlám zrovna tohle.
Mám tě ráda,jak jsem to myslela? Mám tě ráda jako tetu? Mám tě ráda jako mámu? Mám tě ráda,protože jsi mi koupila křečka? Když nevím jak jsem to myslela,neví to ani ona. A to mě mrzí. A moc.


2
Bez duše jsem došla do pokoje,dala do klece vodu,zrní a podestýlku. Na dveře pokoje,kde pobývala máma,jsem ani nepohlédla. Z kuchyně zavoněla večeře,kterou připravil Emanuel. "Nevíte,kde je Ed?",ptala se Lýdie komorníka. No jo. Vůbec jsem si nevšimla,že tady není. "Ne. prostě odešel. Ale řekl,že na oběd bude doma.",podivila jsem se. Není v práci?,napadlo mě. "Ehm…..není třeba v práci?",snažila jsem se zapojit. "Ne,začíná až zítra,v pondělí.",odvětil Emanuel. No jo. Taky pravda. Zítra je pondělí a půjdu do nové školy. Polkla jsem. Lýdii se na čele objevila vráska,ze starostí. "Snad brzy přijde.",bylo vidět,že jí není dobře. Sedla si ke stolu a pustila se do lososa. Sedla jsem si naproti ní a snažila se jí rozveselit. Jenže jak? Když neumím rozesmát ani sebe? "Určitě mu nic není.",řekla jsem aspoň něco.
Neodpověděla. Zdála se spíše naštvaná,než smutná. Radši budu zticha. Určitě něco řekne ona………………..Omyl. Dojedla a beze slovo si šla zaplavat. Zřejmě taky dala na radu Emanuela. Emanuel umyl talíře a já se rozhodla zjistit,co se děje. "Vy opravdu nevíte,kam šel?",hrklo v něm. "Ne.",odpověděl suše. "Proč bych měl?"
"Protože jste komorník." "A?",nechápal. "Jste prostředník,pozorovatel,lidé se vám svěřují a vy posloucháte." Znovu sebou trhl a vypadalo to,že jsem se trefila. Ale dál dělal mrtvého brouka. "Nevím,o čem mluvíte,slečno.",nikdy mi slečno neřekl. Hm…asi z něj nic nevymámím.

"Dobrou!",houkla jsem a šla spát. Lýdie kývla hlavou. Je deset a Ed se ještě nevrátil.

"Bum!" "Bum,bum bum!",někdo dělal takový rachot,že mě to probudilo. Že by se "už" vrátil Ed? Vykoukla jsem ze dveří. A měla jsem pravdu. Ed se potácel,opilý do pokoje. Lýdie vyšla ze dveří. "Jak to vypadáš!",lamentovala rukama. "Kde jsi byl?" "Vstáváš zítra brzo do práce!",hněvala se. Ed neodpověděl. Byl úplně mimo.
Když konečně Ed prošel dveřmi,Lýdie za ním zavřela dveře a mířila k mému pokoji. Rychle jsem vklouzla do postele. Za chvíli přišla znovu,s dekou a polštářem. Ustlala si na zemi před mojí televizí. Slyšela jsem,jak tiše pláče.
"Crrrrrrrrrrrrrrrrrr!",zvonil mi budík,který jsem si nastavila na vstávání do školy. Lýdie už tam nebyla. Asi vstala dřív,abych si ničeho nevšimla. Dobře,tak nic nebudu říkat.
Převlékla jsem se do červené sukně a černého topu,namalovala se a šla na snídani.
"Jé!",vyjekla jsem. Ještě Štístko. Tak jsem se vrátila,pomazlila se s ním a dala mu jídlo a pití. Mamka v pokoji nebyla,ale slyšela jsem Eda chrápat. Neměl být už v práci?
Když jsem došla do kuchyně,máma se cpala cornfleky a Lýdie telefonovala. "Ne,ne,ne on určitě dorazí!" Aha. Domlouvá Edovi práci. Co když se schválně opil,aby nemusel do práce? "A-ano,jistě jen si zaklepl hřebík do ruky,URČITĚ zítra přijde!" Pak telefon položila,chytla se za hlavu a vzdychla. Pak si mě všimla. "Ahoj!",kývla jsem hlavou. "Vyspala jsi se?",zeptala se a já přemýšlela co odpovědět. Ne,vzbudil mě Ed,když přišel v půl jedenácté opilý jak duha nebo Ne protože jsi ke mně přišla a brečela jak želva. "Jo,dobrý.",broukla jsem,ale tak dobře jsem se nevyspala. Měla jsem sto chutí ji popadnout za ramena a zeptat se CO SE TO DĚJE?
"Najezte se,slečno.",měla jsem sto chutí ho nakopat do zadku za to slečno. "Dneska je tvůj velký den,viď?",podpořila mě Lýdie. "Neboj,všechno bude v pořádku a najdeš si spoustu přátel." Nevěřila jsem ani jednomu z toho co řekla. Nic nebude v pořádku. Nová škola,přátelé……..a moje "ideální"rodinka.
"Vítej!" Stála jsem před tou velkou,hnusnou budovou co si říkala škola. Přede mnou stála ředitelka a podávala mi ruku. Usmála jsem se a gesto opětovala. Rozhlédla jsem se po školním dvoře. Vzadu bylo malé hřiště s košem na basketbal. Sem tam tu stál strom a vedle něj stará lavička. Ředitelka naznačila rukou,abych šla dál a rozloučila se s Lýdií. "Ahojky!",volala na mě. "Odpoledne se uvidíme!" připadala jsem si jako v první třídě. Všechno bylo nové. Nevěděla jsem jak se jmenují učitelky a učitelé,co učí ani jestli jsou hodní. Když jsem vešla do třídy,všichni seděli na místech a poslouchali učitelku,jak o mně mluví. "Ták,tohle Ljuba.",pár dětí se uchechtlo. "Je to naše nová žákyně.",podívala se na mě. Nevěděla jsem,kam si mám sednout. Byly tu tři volná místa. Mohla jsem sedět buď vedle kluka,který se rejpal v nose,nebo vedle pihaté holky,co potichu hrála hru na mobilu,anebo vedle opáleného kluka,který se tvářil,jako bych byla jedovatá. Nasadila jsem stejný výraz jako on a zamířila k němu.
Když jsem dosedala,odsedl si ode mě trochu více doleva. "Řekni něco o sobě!",vyzvala mě třída. Těžko říct,jestli to měli naučené,nebo jestli se opravdu zajímali. "Ehm…..",nevěděla jsem jak začít. "Mám ráda vaření a-..",třída se zasmála. "A taky plavání a čtení.",učitelka kývla a já jsem si mohla sednout. Nemohla jsem si pomoct,ale měla jsem pocit,že se na mě někdo upřeně dívá. Otočila jsem se proto a opravdu! Dívala se na mě jedna menší,černovlasá dívka. Smála se. Né jako smála,ale usmívala. V očích měla přátelskou jiskru. "Ljubo!",zařvala na mě učitelka. "V naší třídě nejsme zvyklí na výrostky,kteří nedávají pozor.",řekla velmi přísně. Nikoli tak,jak o mně mluvila předtím. Tak mile,jemně. Teď to znělo strašně. Zrudla jsem a třída se začala smát. Je ale neokřikla. Dívala se na mě,né nedívala,provrtávala mě pohledem. "Dám si na tebe bacha…",procedila skrze zuby. Já jsem nikdy nebyla raubíř,nezlobila jsem a vždy jsem dávala pozor,ale první den je těžké se soustředit! "Omlouvám se.",špitla jsem a ona pohled uvolnila. Pak jsem si psala na blok její výklad o střevech. Ano,tuhle hrůzu mám na biologii,na nejhorší předmět ve škole.
Když zazvonilo,ulevilo se mi,že tahle hodina končí. Rozhlédla jsem se. Všichni si s někým povídali. I ta dívka,co se na mě dívala. Vyndala jsem si pití a napila se. V tu ránu mi někdo zaťukal na rameno. "Jsem Nikča.",byla to ta holka,co se na mě dívala. Zdála se být milá. Usmála jsem se. "Ráda plavu,hraju basket a čtu.",napodobovala můj trapas. Trošku jsem se začervenala. Pak kývla na další dvě holky. "Tohle jsou Dana a Monika.",usmály se na mě. Dana byla menší se zelenými vlasy a oblečená jako punkerka. Monika byla hnědovlasá,sympatická dívka se zelenýma očima.
"Víte,ta učitelka mě teda dostala,zdála se být tak milá,přitom je pěkně zlá.",řekla jsem popravdě. "No jo,všichni jsou v jejích hodinách zticha,ale nikdo ji nemá rád.",řekla Monika. "Jo,všichni jí říkáme Paní Hraběnka,protože se tak chová,je pyšná a namyšlená.",pokračovala Nikča. "Už třikrát se rozváděla…",dodala Dana. Kývla jsem.
"A co ten kluk,vedle kterého sedím?",zeptala jsem se. "Jmenuje se Bohouš.",prozradila Monika. "Blbeček,jo a z toho jeho pohledu si nic nedělej,nemá rád holky,je teplej.",smála se Nikča. "Uf!",vydechla jsem. "Už jsem si myslela,že jsem odpudivá!" Holky se zasmály. Zazvonilo. "Teď máme český jazyk,s panem učitelem Kolodějem,ten je fajn!",napověděla mi Dana. Za chvíli vešel do třídy postarší pán s plnovousem v obleku. "Dobrý den děti!",pozdravil a z jeho hlasu se dalo rozpoznat,že má dobrou náladu. Napsal na tabuli jednu větu a vyvolal mě,abych mu určila slovní druhy. "Nový přírůstek,koukám.",pronesl mile. Usmála jsem se a přemýšlela nad větou. "Jak se jmenuješ?",zeptal se a podrbal se na hlavě. "Ljuba Wítězná.",odpověděla jsem zdvořile. "Máš moc pěkné jméno.",řekl a já poděkovala. Sedla jsem si do lavice a sledovala,jak učitel kontroluje,co jsem napsala. "Správně,děkuji." Ulevilo se mi. Žádný trapas.

Když znovu zazvonilo,byla velká přestávka. Sedla jsem si ke svým novým "kamarádkám" a poslouchala co si povídají. "Už jsi se přihlásila na obědy?",zeptala se mě Monika. "Ne." "Nebudu na ně chodit." Nikča se otočila. "Já taky nechodím. Kde bydlíš?",zeptala se. "V ulici Květová.",doufala jsem,že to stačí. "Vážně?",podivila se. "To je jen tři zastávky od našeho domu." Nevěděla jsem kde to je a tak dodala: "Teď tam jsou nový byty,bydlíme ve čtvrtém patře." Kývla jsem,už jsem měla představu. "Můžeme spolu jezdit domů.",navrhla jsem. "Doufala jsem,že to řekneš.",usmála se.


V autobuse bylo plno. Tolik dětí nešlo na oběd,aby stihly tenhle bus! Protože pak jede až za půl hodiny. Seděla jsem vedle Nikči,pochopitelně. "Máš hezkou mámu.",řekla a já přemýšlela kde mojí mámu viděla. Pak mi to došlo. "To nebyla máma.",řekla jsem. "Ne?",podivila se. "Jste si tak podobné." Hrklo ve mně. Jsme si podobné?! "To je moje teta." "Mámina sestra." Čekala jsem,že se bude ptát,ale neptala se. Rozhodla jsem se jí svěřit.. "Víš-…",nedořekla jsem to,protože autobus hlásal mojí zastávku. "Ahoj!",zakřičely jsme současně. Od zastávky je to k domu kousek. Zastávka staví u podniku "Odpočívárna u lesa". Mohla bych se sem někdy podívat. "Čus..",slyšela jsem za zády. Podivila jsem se. Byl to Bohouš. "Ahoj.",řekla jsem přátelsky. Stoupl si vedle mě. "Sorry,jak jsem se tvářil.",řekl. Dali jsme se do pohybu,šel mým směrem. "Já tak zůstávám nad věcí." Kývla jsem a usmála se. "Kamarádíš se s Nikčou?",vyzvídal. "Ehm…snad jo.",váhala jsem. "Víš o ní něco,co bych měla vědět?",zeptala jsem se a obávala se,co se dozvím. "Né,já jen tak.",usmál se. Pod maskou nafoukaného borce se skrýval milý kluk. "A jak se ti líbí v naší škole?" "Je docela útulná,myslím barvami a interiérem." "Kde jsi předtím bydlela?" "V Českých Budějovicích.",odpověděla jsem. "Něco ti řeknu,ale nesmíš to říct ostatním." Podivila jsme se,že se mi chce svěřit. "Slibuju,mlčím jako hrob." "Mám rád holky." Nevěděla jsem jak to přebrat. Už jsem stáli před jeho domem. Od toho mého,není tak daleko. "Takže nejsi gay?",zeptala jsem se,abych si to upřesnila. "Ne!",křikl a zmizel ve dveřích. Usmála jsem se a podívala se na jeho dům. Byl malý,žlutý s kytkami na oknech. Nahlas jsem se zasmála a ulevilo se mi. Lýdie měla pravdu. Všechno bude v pohodě. Otázkou zůstává,proč Bohouš chtěl,abych to věděla?
Před domem stála Lýdie. Zarazila jsem se. Vypadala,že brečela. Když mě viděla usmála se. Věděla jsem,že jí není do smíchu. "Ahojky!",objala mě. "Jak bylo?",zeptala se. Stále jsme stály před domem. Což bylo divné. "Skvěle!" Byla jsem sama ze sebe překvapená,jak šťastně jsem to řekla. "Mám tři kamarádky!",Lýdie uznale pokývala hlavou. "Říkala jsem ti,že všechno bude o.k." Pak jí došlo,že stojíme venku.
Když jsem vešla dovnitř,Emanuel myl okna a Ed seděl před televizí. Chtěla jsem ho jít pozdravit,ale Lýdie mě zarazila. "Běž se převléknout,Emanuel udělal oběd." Vyběhla jsem nahoru. Hodila jsem tašku do kouta a koukla se na Štístka. Spinkal. Převlékla jsem se do domácího a seběhla dolů. K obědu byla vepřová kotleta s bramborem. Mamka se už cpala,ale Lýdie na mě čekala. Nevím proč,ale zvedlo mi to náladu. "Dobrou chuť!",popřáli jsme si. Ed najednou vypnul telku a klel.
"Sakra!",rval si vlasy na hlavě. Chtěla jsem se zeptat co se mu stalo,ale Lýdie se zeptala mě. "Jak se jmenují ty kamarádky?" "Dana,Monika a Nikča,ta bydlí kousek od nás." Mamka vstala a chtěla jít do pokoje. Když na mě mávala,všimla jsem si monokla pod okem,proč jsem si toho nevšimla předtím? Co se tu sakra dělo? Lýdie si všimla mého tázavého pohledu. "Ed ji omylem bouchnul ovladačem." Chabá výmluva. Ani nedává smysl. Spíš ji ho omlátil o hlavu. Naštvala jsme se. Nevím co se děje. Dojedly jsme a Emanuel nám vzal talíře. Když vstala Lýdie,Ed se na ní zlostně podíval a ona na něj.
Tak a mám toho plný kecky! Musím se konečně dozvědět co se děje!

Teď píšu 17.kapitolu,tyhle dvě kapitoly jsou takovým odvarem oproti ostatním,ale časem se to pěkně zamotává....



Statistiky ze světa

29. ledna 2010 v 14:02
NEJVÝDĚLEČNĚJŠÍ TURNÉ 2009

1. U2 - 2,3 miliardy korun
2. Bruce Springsteen - 1,7 miliardy korun
3. Elton John/Billy Joel - 1,6 miliardy korun
4. Britney Spears - 1,5 miliardy korun
5. AC/DC - 1,4 miliardy korun
6. Kenny Chesney - 1,3 miliardy korun

NEJPRODÁVANĚJŠÍ PARFÉMY VB 2009

1. Unconditional - Peter Andre
2.
Fantasy - Britney Spears
3. By Night - Christina Aguilera
4. Christina Aguilera - Christina Aguilera
5. Lovely - Sarah Jessica Parker
6. Stunning - Katie Price
7. Midnight Fantasy - Britney Spears
8. Black Star - Avril Lavigne
9. Unforgivable - Sean John
10. Instinct - David Beckham


Server Los Angeles Times sestavil žebříček top 10 celebrit, které si ve Spojených státech amerických vydělaly nejvíce peněž za posledních 10 let, tedy od roku 2000 do roku 2010.

Tržby jsou sestaveny z prodeje alb a koncertů. Britney Spears se umístila na pěkném 10. místě a v celé Top 10 je jediná z mladší generace.

01. Celine Dion - 748 milionů dollarů
02. Kenny Chesney - 742 milionů dollarů
03. Dave Matthews Band - 737 milionů dollarů
04. The Beatles - 627 milionů dollarů
05. U2 - 610 milionů dollarů
06. Toby Keith - 592 milionů dollarů
07. Bruce Springsteen - 588 milionů dollarů
08. The Rolling Stones - 570 milionů dollarů
09. Tim McGraw - 551 milionů dollarů
10. Britney Spears - 495 milionů dollarů - tj. téměř 9 miliard Kč
Digitálně nejprodávanější singly 2009
01 Lady Gaga Poker Face (9,8)
02 Black Eyed Peas Boom Boom Pow (8,5)
03 Jason Mraz I'm Yours (8,1)
04 Lady Gaga Just Dance (7,7)
05 Black Eyed Peas I Gotta Feeling (7,1)
06 Taylor Swift Love Story (6,5)
07 Beyoncé Single Ladies (Put A Ring On It) (6,1)
08 Soulja Boy Tell'Em Kiss Me Thru The Phone (5,7)
09 Kanye West Heartless (5,5)
10 Britney Spears Circus (5,5)

TOP USA- News!!!!

21. ledna 2010 v 17:29 |  Videa(písničky s textem!)

Agnes-Blue Wall


Leona Lewis- I got you


Lady GaGa- Alejandro



Rihanna- Stupid in love



Alesha Dixon- Breathe slow



Alicia Keys- Try sleeping with a broken heart


Akon and Pitbull- Shut it down



Avatar

15. ledna 2010 v 17:27 |  Filmy

Avatar před námi otevírá neuvěřitelný svět za hranicemi naší fantazie, svět střetu dvou naprosto odlišných civilizací. Nově objevená vzdálená planeta Pandora je mírumilovné místo s obyvatelstvem - Na'vi, žijícím v souladu s divukrásnou vegetací planety. Posádka vyslaná ze Země na své průzkumné misi objeví na Pandoře velmi cenný minerál, který by měl na Zemi nevyčíslitelnou hodnotu. Pobyt na Pandoře je ovšem pro člověka možný teprve po vytvoření jeho genetického dvojníka, hybrida Avataru, který může být ovládán psychikou oddělenou od lidského těla a fyzicky odpovídá původnímu obyvatelstvu Pandory, které má fluorescentní modrou kůži a dosahuje 3m výšky. Na tuto náročnou misi je vybrán mezi jinými také Jake, bývalý námořník, který byl při jedné ze svých předešlých misí paralyzován od pasu dolů. A právě šance opět chodit přiměla Jakea, aby se do programu Avatar přihlásil.

Průzkumná mise je vyslána a po přistání na Pandoře je zcela ohromena úžasnou rozmanitostí místní vegetace. Stromy dosahují výšky mrakodrapů a světélkující prales je plný nádherných tvorů, které jste nikdy neviděli, ale také hrozných prehistorických predátorů. To je jen zrnko překvapení, které posádku čeká. I když se zdá, že po počáteční nedůvěře lidí Na'vi se posádce podařilo adaptovat a také získat prostor pro diplomatickou misi, pandořané se rozhodně nehodlají nechat kolonizovat a dojde ke tvrdému střetu. Jake, který se postupně sblížil s místním obyvatelstvem, a především s místní princeznou Neytiri, stojí před rozhodnutím, za koho bojovat ve finální bitvě, která má rozhodnout o osudu a vývoji celého světa.


Sam Worthington jako Jake Sully

Sam Worthington pochází z Austrálie, kde v roce 1998 dokončil prestižní National Institute of Dramatic Art v Sydney. V roce 2000 debutoval na filmovém plátně rolí v australském snímku Tanečník, kde si zahrál staršího bratra Adama Garcii. Za svůj výkon byl nominován na cenu australského filmového institutu. Mezi jeho další australské filmy patří Rváči s Johnem Goodmanem, Toni Colette a Samem Neillem, za nějž byl nominován na Film Critics Circle of Australia Award, a Vyrovnat si účty s Davidem Wenhamem.

Zoe Saldana jako Neytiri
Tahle kaková kráska se narodila v roce 1978 v New Yersey, sedm let žila v dominikánské republice, kde se učila balet, latiskoamerické, nebo jazzové tance. Poté se vrátila zpět do USA a začla studovat herectví. Její celé jméno je Zoe Yadira Zaldana Nazario. Její první větší roli si zahrála v tanečním dramatu "Tanec s vášní", kde uplatnila své zkušenosti z taneční školy. Tato role jí proto nebyla cizí. Zahrála si také ve filmech "Sniper" ,nebo "Get over it".

Michelle Rodriguez jako Trudy Chacon


Představitelka málomluvných drsňaček Michelle Rodriguez vypadá, jako by právě přicestovala z Mexika, ale narodila se v americkém Texasu. Jižní temperament v ní koluje od doby, kdy se spolu s rodiči přestěhovala nejdříve do Dominikánské republiky a poté do Portorika, aby se za za čas opět vrátila do USA, tentokrát do Jersey. Filmová kariéra pro ni začala v roce 2000, kdy se jí podařilo porazit dalších 350 uchazeček v konkurzu na roli do filmu ""Boxerka"", přestože sama žádné zkušenosti s tímto sportem neměla.






Kam dál